O tepelných čerpadlech
Tepelná čerpadla využívající geotermální teplo prostřednictvím zemního kolektoru se označují jako „země-voda“. Teplo obsažené v zemi, tzv. geotermální teplo, se zpravidla využívá nepřímo. Získáváme skrze vhodný výměník tepla – zemní kolektor – a teplo se převádí cirkulačním okruhem do výparníku tepelného čerpadla pomocí teplonosné kapaliny. Používaná teplonosná kapalina je nemrznoucí a ekologicky nezávadná. Cirkulaci teplonosné kapaliny zajišťuje oběhové čerpadlo. Cirkulující kapalina se ve výparníku tepelného čerpadla ochlazuje a v zemním kolektoru ji znovu ohřívá geotermální teplo. Aby takový odběr tepla mohl dlouhodobě (každou další otopnou sezónu) plnit svou funkci, měla by mít zemní vrstva v teplejším ročním období dostatek času na regeneraci do původního teplotního stavu.
Teplo obsažené v podzemní vodě představuje rovněž teplo geotermální. I toto teplo mohou za určitých podmínek využívat tepelná čerpadla, označovaná jako „voda-voda“. Tak je tomu v případě, kdy voda má vhodné chemické složení, je dostatečně čistá, má po celé otopné období teplotu minimálně +8 °C a je k dispozici v dostatečném množství (např. pro tepelné čerpadlo o výkonu 10 kW je potřebné průtočné množství vody cca 25 l/min při teplotě +10° C). Voda je pak přímo přiváděna do výparníku tepelného čerpadla. Protože podzemní voda má ze všech přírodních zdrojů tepla v otopném období nejvyšší teplotu, je energetický efekt tepelných čerpadel „voda-voda“ nejlepší. Dostupnost tohoto zdroje tepla však nebývá příliš četná.
Vzduch je jako zdroj tepla nejdostupnější, prakticky neomezený a dá se říci, že z ekologického hlediska nejvýhodnější, protože teplo odebrané vzduchu z okolí je opět do okolí vráceno tepelnými ztrátami objektu. Tepelná čerpadla odebírající teplo ze vzduchu, označovaná jako „vzduch-voda“, tedy nenarušují teplotní rovnováhu okolí. Teplo obsažené ve vzduchu se využívá přímo, výparníkem tepelného čerpadla přímo proudí venkovní vzduch.
